Hemojunior se vrátil k moři. Jaké jsou dojmy účastníků?

První červnový týden se Hemojunior vrátil po třech letech opět k tradici týdnu u moře. Rekondiční pobyt tentokrát v Řecku na Olympské riviéře organizovala Jana Racková a Gábina Sršňová. Akce se účastnilo 16 hemofiliků a jeden chlapec s von Willebrandovou chorobou, samozřejmě nechyběli jejich rodiče a sourozenci. A jaké to bylo?

Týden u moře si všichni moc pochvalovali, několik účastníků bylo u moře poprvé, někdo letěl prvně letadlem. Jak vypadá takový den s Hemojuniorem u moře? Ráno jsme se sešli na snídani v taverně přímo na pláži, pak probíhala rehabilitace pod vedením Katky Vacátkové a pak už koupání, plavání, hrabání tunelů a staveb v písku, hledání mušlí.

reckoKdo byl unavený ze sluníčka a moře, odpočinul si na pláži nebo na pokoji a po večeři se rodiny vydávaly na procházku do místních obchůdků, s dětmi na zmrzlinu nebo jen tak nasát atmosféru přímořského městečka. Pár rodin absolvovalo celodenní výlet až na bájný Olymp, nebo se účastníci zájezdu vydávali na kratší výlety po okolí.

Pobytu se účastnila i paní doktorka Daniela Janečková z FN Motol, která pomáhala s aplikací léků a byla neustále připravena v případě problému pomoct. Jsme moc rádi, že byla paní doktorka u moře s námi a moc jí děkujeme za pomoc a péči, kterou nám věnovala. Velké oděkování patří i organizátorkám Janě a Gábině a rovněž sponzorům, bez nichž by pobyt nemohl vzniknout.

Atmosféru týdenního rekondičního pobytu s Hemojuniorem podle nás nejlépe vystihnou přímí aktéři. Dejme jim tedy slovo.

Ondřej, hemofilik, 13 let

Už v neděli 3. června jsme odlétali z pražského Letiště Václava Havla. Organizace byla skutečně výborná, díky tomu jsme se sešli ve správný čas na správném místě. Vše tedy bez problémů mohlo pokračovat podle plánu. Vstoupili jsme k odbavovacím pásům a než se člověk rozhlédl, měl odbavená zavazadla. V ruce držel letenku a čekal na letadlo. Najednou se otevřel turniket a masová vlna cestujících se hrnula dovnitř letadla, kde už čekal pilot a letušky jen na start.
Letadlo se hnulo, najížděli jsme na dráhu a rychlostí blesku jsme byli nad zemí. Dvě hodiny v letadle uplynuly jakoby nic. A už jsme sbírali naši bagáž a razili si cestu autobusem do Neoi Poroi. Neoi Poroi (čte se Nej Pori) bylo naše letovisko. Když jsme po únavné cestě dorazili, ubytovali nás v překrásném penzionu Maria. Unaveni jsme padli do pohodlných postelí a poté jsme začali vybalovat. Naše první cesta letoviskem vedla kousíček pěšky k Taverně Dionisos, kde si nás dobrým jídlem pěkně rozmazlovali. Dalšího dne jsme už ze snídaně mířili na rozcvičku. A pak hurá do moře!
Moře bylo velmi pěkné, čisté a osvěžující, žilo v něm hodně ryb, dokonce se na obzoru objevovali i delfíni. Ten překrásný týden uběhl jako jeden den. Když nadešel čas jet domů, nikomu se nechtělo. No a v Praze přišlo jako vždy loučení. Dnes už jsou to jen vzpomínky, ale to vůbec nevadí, bylo to super a rozhodně příště zvu všechny s námi.
Děkuji výborným organizátorkám Janě Rackové a Gábině Sršňové!

Lucie, maminka hemofilika

Dovolená byla skvělá. Zvládli jsme v klidu let s „dvouleťákem“, nemuseli jsme se o nic starat, všechno nám bylo podrobně vysvětleno od pořadatelů. Místo bylo vybráno pro děti perfektně, protože jsme měli širokou, písčitou, čistou pláž a přímo naproti restaurace, kde byly domluvené snídaně a večeře. Byl to náš první pobyt u moře s Hemojuniorem. A hned jsme naplno využili hemofilické komunity k pomoci s aplikováním léků. Arťa už nemohl hned první den využít při aplikaci port, a tak nám paní doktorka i ostatní rodiče pomáhali podat léky do žíly. Nakonec jsme všechno zvládli, vypozorovali jsme a naučili se věci, které teď budeme nejvíc potřebovat. Hlavně máme od ostatních i psychickou podporu, což je ještě důležitější. Za všechno organizátorkám pobytu u moře, Hemojunioru a všem členům děkujeme.