Hory sněhu si Hemojunior užíval na horách. V Kořenově se malí hemofilici učili lyžovat

Jako už tradičně i letos Hemojunior pořádal prodloužený zimní víkend. Opět jsme se sjeli do Hotelu Lesní chata v Kořenově, kde měli malí hemofilici i jejich rodiny k dispozici vlek a na svahu se pod dohledem zkušených instruktorů učili lyžovat či zdokonalovat své dovednosti.

Zimní víkend letos naposledy organizovala Irena Kopecká, patří jí dík za úsilí v předchozích více než deseti letech, kdy měla tyto pobyty na starosti. Výbor Hemojunior momentálně hledá nástupce, místo naštěstí pro rok 2020 zůstává stejné.

Letos v Kořenově kromě přednášky instruktora přijel pár slov říci o hemofilii také ortoped MUDr. Petr Teyssler. Proběhla členská schůze, účastníci měli k dispozici místní wellness nebo mohli vyrazit do běžkařské stopy, kde byly na několika místech popadané stromy. Hlavní náplní pro hemofiliky však byla fyzioterapie. Prosím, věnujte tedy pozornost následujícím řádkům, které napsala Mgr. Lenka Tichá. která pomáhá vám i dětem. Díky moc všem!

Ve dnech 17.1. – 20.1. se konal další víkendový pobyt Hemojunioru, na který jsem byla opět přizvána jako fyzioterapeut. Na individuální cvičení byl vyhrazen celý pátek, v sobotu se děti i dospělí věnovali lyžování pod dohledem lyžařského instruktora. Fyzioterapie probíhala v prostoru dětské herny, kde se během pátečního dne vystřídalo 14 chlapců ve věku od 3 do 14 let, každý zhruba na 20 minut individuálního cvičení. Kromě dvou chlapců byli všichni přítomni i na podzimním víkendu v Drhlenech v řijnu roku 2018. Díky tomu mohla fyzioterapie vhodně navázat po této 3 měsíční pauze, což je ideální doba na to, aby děti (v lepším případě i s rodiči) cvičili dané cviky v domácím prostředí. Jeden ze dvou chlapců, kteří nebyli přítomni na podzimním víkendu, je ze všech chlapců nejčastěji zasažen krvácením do kloubů a svalů – podle slov rodičů zhruba 30x za poslední rok. U něj byla fyzioterapie zaměřena hlavně na oblast loketních kloubů, do kterých krvácí nejčastěji. Rodičům byly ukázány základní cviky na zvýšení rozsahu pohybu v postižených kloubech a hlavně na posílení a stabilizaci horních končetin, aby byly klouby lépe připraveny na další možné potíže spojené s krvácením. V tomto konkrétním případě by bylo ideální setkat se s chlapcem a rodiči na individuální fyzioterapii častěji než jednou za rok, pro kontrolu správného provádění a případnou úpravu cviků. Rodiče jsou poučeni o vhodnosti zařazení cviků do každodenního programu, přestože jsou všechny klouby v současné době bez viditelného poškození, ve smyslu omezení rozsahu pohybu nebo svalové síly v důsledku krvácení. Druhý ze zmiňovaných chlapců, které jsem neměla možnost cvičit v říjnu loňského roku, měl potíže s diastázou (rozestupem břišních svalů) a s valgózními patami. Vzhledem k nízkému věku a horší spolupráci jsme nakonec po dohodě s rodiči zvolili postup tejpováním na oba zmíněné problémy, které mohou rodiče aplikovat doma a tím alespoň částečně s těmito potížemi pomoci. Jeden chlapec se z důvodu úrazu na lyžích individuální fyzioterapie neúčastnil. Všech ostatních 12 chlapců jsem měla možnost zkontrolovat a zhodnotit jejich postup po 3 měsíčním domácím cvičení. Ve většině případů ale bylo vidět, že si děti doma zadané cviky necvičili, protože nebyli schopni všechny zadané cviky správně zopakovat, v některých případech si nevzpomněli na žádný z nich. Všem jsem cviky znovu zopakovala a vysvětlila zásady, které je při provádění cviku potřeba dodržovat. U cvičení byli přítomni i rodiče, nebo alespoň jeden z nich, proto předpokládám, že budou svě děti k domácímu cvičení motivovat. Během 20ti minut individuální fyzioterapie všichni rodiče projevovali o dané téma zájem a chlapci hezky spolupracovali. Stejně jako po minulém víkendovém pobytu tak ani nyní nepozoruji na žádném z chlapců potíže pohybového aparátu jako důsledek krvácení. Stále se jedná spíše o obecné dysfunkce typu vadného držení těla a horší koordinace, následkem nedostatku pohybu a cíleného cvičení k protažení zkrácených svalů a posílení těch oslabených. Velký kus práce ale odvedli 2 chlapci, 5ti letý T. a 4letý J. Oba prokázali, že si pamatují všechna zadaná cvičení a bez potíží všechno ukázali správně. Mladší ze zmíněných chlapců dokonce za poslední 3 měsíce dokázal cvičením stáhnout diastázu (rozestup břišních svalů), která byla diagnostikována během individuální fyzioterapie na podzimním víkendu v Drhlenech a na tento problém byly zadány cílené cviky. Dokázal tak, že se doma cvičení věnoval a vzhledem k tak nízkému věku je to zásluha zejména rodičů. Oběma chlapcům byla předána odměna ve formě 5ti metrové role kineziotejpu, přestože byly původně připraveny tyto odměny 3. Žádný další chlapec takto dobře doma necvičil, proto byl tejp předán jen výše zmíněným 2 dětem. Kineziotejp byl během individuální fyzioterapie častokrát použit, většinou na špatné postavení nohy, jednou na modřinu, dále na diastázu břišních svalů a jednou na úraz palce u nohy, který si jeden z chlapců způsobil ještě před odjezdem na hory a musel bohužel chodit s podpažními holemi. Kromě individuální fyzioterapie se na zimním víkendu konala rehabilitace formou vodoléčby. Individuálně mohli vířivou koupel navštěvovat chlapci i s rodiči, ale také se ve vířivkách konalo hromadné cvičení hemofiliků, zaměřené na obecné rozhýbání všech kloubů, které trvalo zhruba 15 minut a bylo společné pro mladší i starší chlapce. Poslední aktivita, která se na zimním víkendu týkala fyzioterapie, byla určena rodičům hemofiliků. Připravila jsem si pro ně test s 10ti otázkami, týkajícími se významu a základního postupu fyzioterapie u jejich dětí, který jsem opravila a 2 vítěze, kteří celý test vyplnili bez chyby, odměnila opět rolí kineziotejpu. Tento test byl vesměs vyplněn zhruba z poloviny dobře a rodiče, potažmo i já, si tak mohli udělat představu o svých znalostech v této oblasti. Cílem testu bylo rodiče motivovat a znovu přesvědčit o velkém významu cvičení jejich dětí.